Jistě se nenajde nikdo, kdo by se v životě nesetkal s polyetylenovým sáčkem. Jejich masivní sériová výroba započala již před padesáti lety a dnes se s nimi potkáváme v mnoha podobách. Jednou z nich je i zip sáček, v různých velikostech, od velmi malých rozměrů několika centimetrů až po uzavírací pytle, které pojmou i dvaceti kilogramová břemena.

Ekologické řešení

Odpůrci plastů z hlediska ekologické zátěže jsou častokrát lidé, kteří nemají o skutečných ekologických záležitostech k dispozici pravdivé a věcné informace. Možná jste se již setkali s názorem, že by bylo vhodnější nahradit plastové pytlíky a igelitové tašky výrobky z papíru, který je snadno biologicky rozložitelný, lépe recyklovatelný, a tudíž přirozeně „ekologický“.
Musíte se však na celou problematiku zaměřit komplexně. Pro výrobu papíru se totiž spotřebuje mnohem více elektrické energie, více zemního plynu, případně fosilních paliv, navíc je nutné kvůli tomu provádět zásahy do přirozené vegetace rostoucích jehličnanů. Dále jsou nutné větší kapacity skladů, spotřebuje se také více nafty a benzínu při transportu papírových výrobků, které zabírají větší objem, zatímco u plastových zip sáčků 2 pack, fólií, obálek a všech ostatních výrobků je objemová zátěž mnohem nižší.

Obrovská variabilita využití

Zavírací mechanismus, jehož tvar připomíná zip, je podle některých odborníků jedním z nejzajímavějších a nejvyužívanějších vynálezů moderní doby. Na první pohled docela obyčejný, nicotný polyetylenový pytlík totiž zvládne pojmout předměty všech skupenství, můžete jej naplnit vzduchem, tekutinou, sypkým materiálem, drobnostmi, i většími věcmi. Plast odolává dobře mrazu i vyšším teplotám zhruba do 70 stupňů Celsia, mohou se v něm uchovávat i látky velmi kyselé či zásadité povahy, barvy, laky a rozpouštědla. Zavírací mechanismus zároveň chrání uzavřené předměty před vlhkostí, prachem, zápachem, a působením povětrnostních vlivů.