Dámy, ale především pánové. Prostě holky a kluci, kteří už máte více než osmnáct let a chcete se dozvědět o novinkách ze světa Future Tech erotiky. Tohle je můj erotický příběh pro dospělé, který se teprve odehraje v nedaleké budoucnosti. Ti z Vás, kteří máte rádi FREE SEX CAM PORNO DOLLS, tak to jste zde na správném místě. Tento erotický příběh z budoucnosti je o umělých sex robotkách, které přijdou za několik let do prodeje a zaplaví se jimi celý svět. Je to nevyhnutelné a stane se to! Budoucnost bude jen o umělé inteligenci a velice chytrých humanoidech. Vše a všichni budou spojení přes Ai ChatGPT.
Když píši tento článek, běhá mi mráz po zádech. Píše se rok 2023 a nikdo z Vás si vůbec nedovede představit, že většina mužů a žen bude v roce 2050 chodit za „Ai Real Doll“ společnicemi a společníky, aby si s nimi užili sexu. Živé ženy a muži z masa a kostí, které nyní vídáte na erotických seznamkách, jež nabízejí sex za úplatu, už takové služby nebudou nabízet. Vlastně už nebudou moci. Bude to zakázané z důvodu toho, aby na sebe lidé nepřenášeli pohlavní nemoci a byli pod stálou federální kontrolou. Sex v nevěstincích „bordelech“, privátech a klubech bude možný jen s realistickými Female/Male Humanoid Sex Dolls. Tito real girls/boys „robotické realistické panny a panáci“ budou k nerozeznání od lidské populace. Ale vraťme se zpět do dvacátého století osmdesátých a devadesátých let, kdy jsem vyrůstal ještě v normálním světě, tak jak ho ještě někteří z Vás znáte a pamatujete si na něj.
Neznám nikoho v okolí, kdo by neviděl film Discopříběh 1 a 2, kde hrál pohodový Rudolf Hrušínký nejmladší a jeho tátu v roli ztvárnil již zesnulý Ladislav Potměšil „† 2021“. V jedné filmové scéně si Laďa Potměšil „zedník Karel Horáček“ doma nafukoval dárek „gumovou pannu Andulu“, kterou dostal zabalenou od šprýmařů kolegů z práce a když už ji měl nafouknutou, přišel k němu na návštěvu jeho syn „Jirka“ Rudolf Hrušínský nejmladší, se svojí ženskou „kadeřnicí Jitkou“ Jaroslavou Stránskou. Nebudu zde vypisovat, jaká to byla sranda, když do ložnice vstoupil jeho syn a uviděl rozházené peřiny a v nich byla přikrytá nafukovací panna. ☺Jenže od dob, kdy si chlap mohl koupit v zapadlém místním sexshopu, takovouto nevábně vypadající a nevalně vonící nafukovací pannu z plastu či vinylu, uběhlo už spoustu let. Doba se posunula úplně někam jinam.
Mně je něco přes čtyřicet sedm let, jmenuji se Valentýn a mám svátek čtrnáctého února, mé jméno pochází ze slova valens a můžete si to přeložit jako „zdravý či silný“. Mám hnědé oči a tmavší krátké vlasy. Špeků mám na rozdávání, téměř devadesát kilo, při mém malém vzrůstu sto sedmdesát centimetrů si myslím, že to je až dost. A to neholduji žádnému alkoholu či pivu a už vůbec se nepřejídám. Asi to mám po otci, on je v sedmdesáti letech už kulička. No, a v mém raném mládí jsem žil v Chomutově. Chomutov se nachází na západě Čech v Ústeckém kraji a žije zde okolo čtyřicet sedm tisíc obyvatel „rok 2023“. Od malička jsem vyrůstal na sídlišti Jitřenka a hned po vystudování vysoké školy jsem začal žít v Praze, tedy měl jsem tam jen trvalý pobyt. Většinu času jsem trávil v laboratořích testováním různých nejnovějších výrobků, přístrojů, programů, počítačů, jezdil po světě na zahraniční semináře a byl zván k počítačovým projektům s umělou inteligencí. Takže jsem se v Čechách nikdy moc nezdržel. Dá se říct, že jednou za rok či za dva jsem přilétl do Prahy, uviděl se s několika českými kolegy, které jsem vlastně vůbec neznal, a po pár dnech zase odletěl na opačnou stranu zeměkoule.
Od té doby, co jsem začal pracovat v jedné nejmenované zahraniční HI-tech future zahraniční společnosti, jsem se do Chomutova již nikdy nevrátil. Samozřejmě jednou za rok se kouknu přes satelit na město Chomutov, přiblížím si kameru na metr přesně a vidím živě, jak jezdí auta a po ulicích chodí lidi. Nepleťte si to s Google či seznam mapami. Ty jsou statistické a jednou za pár let či měsíců updatované. To, na co se dívám je samozřejmě online a v HD kvalitě. V NASA a v Pentagonu o Vás ví všechno. A ani nechtějte vědět, jaké data po celém světě o Vás sbírají Číňané. Kamery a špehovací „fízlovací“ programy jedou na plný obrátky. A docela rychle to přichází i do Čech.
Cirka před dvaceti lety, co jsem dokončil několik vysokých škol, jsem potkal moji už nynější manželku, znali jsme se z vysoké, a tak nějak jsme do toho praštili a za pár týdnů byla svatba a za devět měsíců se nám narodila dcera. S manželkou jsme se domluvili, že budeme mít jinou domácnost než ostatní lidé, kteří byli manželé. Ona zůstane v Praze a bude pracovat v oblasti bezpečnosti na jednom ministerstvu na vysokém postu. A já se budu věnovat různým počítačovým projektům. A když dostanu práci v cizině a vrátím se za rok či za dva, nic se nestane a svět se nezboří. Rozvádět se kvůli tomu nebudeme.
Hned první rok jsem dostal nabídku, vycestovat do Japonska, abych začal testovat nové robotické přístroje. Samozřejmě jsem tuto velkorysou nabídku ihned a s radostí přijal. V Japonsku jsem měl být jen na půl roku, nakonec jsem tam s krátkými přestávky strávil téměř dvě desítky let. Naše malá dcerka mě samozřejmě při každé návštěvě Prahy nepoznala. Ale ani jsem se nedivil, vidět tátu jednou za rok a za pár dní odcestovat a rozloučit se s ní, to muselo být pro ni hrozné. Já si žil spokojeně v Japonsku, měl jsem tam zaplacené bydlení v apartmánu v Tokiu. Samozřejmě, když jsem nebyl v laboratoři, nenudil jsem se. Svůj volný čas jsem věnoval studium japonštiny a zanedlouho jsem mluvil docela obstojně japonsky. A protože jsem chlap a manželku jsem měl „jen tak na oko“ v České republice, měl jsem i chlapské touhy a potřeby. Řešil jsem to občasnými návštěvami japonských nevěstinců. Jenže, co čert nechtěl, asi za rok jsem od nějaké Japonské erotické gejši chytl pohlavní nemoc „syfilis“ a nemohl se toho několik měsíců zbavit. Doktoři mi důrazně přikázali, abych se vyhýbal jakémukoli budoucímu kontaktu se ženami, protože bych mohl být ještě několik let infekční. A já ty jejich doporučení začal dodržovat.
Jednoho dne jsem se v laboratoři zeptal mého nejlepšího kolegy „Ichira“, jak řeší Japonci to, když zůstanou bez ženské, a mají chuť na sex. On mně odpověděl, že o tom nechce v laboratoři mluvit, protože je to moc osobní, a ať za ním přijedu na návštěvu do bytu. Bydlel v prefektuře Saitama a prefektur je v Japonsku 47. Ve čtvrti Iwatsuki-ku ve stejnojmenném městě Saitama, které leží v regionu „Kantó“ jako hlavní město Tokio na ostrově Honšú, kde jsme oba dva pracovali. K němu jsem to měl Šinkansenem „vysokorychlostním vlakem“ pár minut. Ty vlaky mají fakt šílenou rychlost a jsou na vteřinu přesné, takže jsem tam byl za pár minut. Kolega Ichiro bydlel v sedmipatrovém domě v pátém poschodí. Pozval mě dál k němu do bytu. My jsme se v práci nikdy nebavili o soukromí, a já si bláhově myslel, že má manželku a děti, ale žil sám v malém útulném bytě dva plus jedna. Ichiro měl v bytě menší kuchyň a ve vedlejší místnosti kde spal, měl místo postele žíněnku na spaní, polštář a peřinu, vedle takovou japonskou bambusovou vestavěnou velkou skříň na oblečení a různé věci. Takové ty evropské postele tam ani neznali, Japonci rádi spí na žíněnkách a někteří na futonech. Já osobně jsem si musel hned po nastěhování koupit pořádnou velkou a vysokou postel, jinak bych se nevyspal a taky, aby se mi ráno dobře vstávalo. Dodnes nechápu, jak se na těch žíněnkách můžou Japonci a Japonky vyspat.
Posadil mě v kuchyni na tatami k takovému malému stolečku a začal mi servírovat japonské jídlo Yakitori – to jsou grilované kuřecí špízy v sojové omáčce a vína Mirin a k tomu přinesl láhev Ozeki saké rýžového vína. Japonci mají rádi všechny druhy alkoholu, ale dnes „ v roce 2023“, když dopisuji tento článek musím říct, že mladí Japonci přestávají pít alkoholické nápoje a místo toho, aby japonská vláda byla ráda, že lidé nepijí tolik alkoholu a stávají se zdravějšími, dělá pravý opak. Japonská vláda dělá velkou osvětu, aby Japonci znovu začali pít více alkoholu, protože se vybírá čím dál méně na daních z prodeje alkoholu. Je to začarovaný kruh, ale má to logiku.
Za hodinu jsme vypili flašku rýžového saké, docela jsem měl v hlavě naváto a Ichiro mě vzal vedle do ložnice. Najednou otevřel tu jeho obrovskou bambusovou skříň a tam měl postavené tři silikonové panny, normálně je přede mě vytáhl ven a řekl „jestli chceš můžeme si na nich spolu užít “. Koukal jsem na něj jak vyjevený orangutan. Nikdy jsem nic podobného neviděl. U nás v Čechách byly jen takové ty plastové nafukovací Anči a on na mě vytáhl nádherné umělé silikonové kozaté Japonky. Já ani nevím proč a jak a co, ale najednou se mi jeho nápad začal líbit.
Když jsem uviděl tu jednu silikonovou prsatku s černými dlouhými vlasy, jak je oblečená do svůdného průsvitného saténového prádélka a její bradavky jí propichovaly satén, v rozkroku na kalhotách se mi z ní udělala boule. Normálně bych to neudělal, ale jak jsem měl vypito, odhodil jsem všechen stud a Ichirovi jsem řekl „Watashi wa hontōni kyonyū ga sukidesu“ v překladu to znamená „mám rád velká prsa“!. Ichiro položil všechny panny na žíněnky a začal se svlékat. Koukl na mě a naznačil, ať se svléknu a začneme. Za vteřinu jsem byl nahý a seděl v kleče před kozatou silikonovou pannou. Ichiro postavil mezi nás lubrikační gel a pak jsme je začali promazávat, aby lépe klouzaly, až se na nich budeme ukájet.
Musím říct, že jsem se z počátku bál, jaké to bude, mít sex se silikonovou pannou, ale ten den jsem prožil nejlepší mrdání za ty tři roky, co jsem tam bydlel. Po společném sexu Ichiro hygienicky vyčistil panny a pak mi řekl „jsi můj nejlepší kolega, kamarád i přítel a rád bych ti věnoval tuto Love Fuck Doll pannu s umělou vagínou“. Já jsem mu odpověděl, že to přece nemůže, ale on se nedal, a že mi ji ještě ten večer přiveze zabalenou v autě. Rozloučil jsem se Ichirem, sedl na rychlovlak a namířil si to domů. Ichiro přijel se zabaleným dárkem „pro mě“, až po jedenácté večer.
Ještě tu noc jsem ji musel znovu použít. Od té doby jsem si užíval na této realistické kozaté kurvičce, snad každý den. Dokonce jsem ji pojmenoval po mé oblíbené japonské pornoherečce Anri Okita. Samozřejmě jsem si u toho šoustání s Real Silicone Girls, aby to bylo realističtější pouštěl na tabletu LIVE SEX PORN CHAT a různá japonská porno videa s kozatýma babama jako byly “Hitomi Tanaka, Maki Koizumi, Hana Haruna, Haruka Sanada, Miho Ichiki, Shion Utsunomiya, Kaho Shibuya, Aimi Yoshikawa, Tsukada Shiori, Ruri Saijo, Kaori Maeda, Akira Lane, Yu Shinoda, Airi Suzumura, Tsubasa Amami, Emiri Okazaki, Aya Kisaki, Mao Hamasaki, Reiko Kobayakawa, Aimi Yoshikawa, Kirara Asuka, Mika Tan, Yui Hatano, Katana, Tigerr Benson, London Keyes, Marica Hase, Asa Akira“ a další nádherný asijský ceckatý samice.
Musím říct, že do České republiky tyto nádherné realistické panny přišly o deset let později. Já se bezhlavě zamiloval do japonské silikonové panny a každý rok jsem ji vyměnil za novou, která byla ještě reálnější než ta předešlá. Poslední kousky už vypadaly jako živé, a dokonce už uměly mrkat očima a když se zapojily do USB, mohly se nahřát na třicet šest stupňů. Ten můj nejnovější poslední dámský model mohl při milování vzdychat a říkat nějaké naučené věty v japonštině a dalších sedmi světových jazycích. Tuhle pannu byste z dálky nerozeznaly od živé bytosti. Byly vyrobené z velice příjemného elastického materiálu TPE s velice realistickou texturací kůže nebo ze silikonu.
Jednoho dne mi přišel email z firmy „AI Robotic JP“, z které jsem si objednával Asian Japanese Reall Dolls. Prý jsem jejich velmi dobrým zákazníkem a zda bych se k nim nedostavil přímo do jejich firmy, která sídlila na ostrově Hokkaidó a chtěl se podílet na testování na nejnovějším prototypu robotické humanoidní panny s umělou inteligencí ChatGPT třídy páté generace. Odepsal jsem jim, že velice rád přijedu. Vzápětí mi přišla v QR kódu pozvánka s datumem, který byl stanoven na patnáctého května 2023. Měl jsem se tam dostavit přesně za týden, od té doby, co jsem jim odsouhlasil pozvánku. Z Tokia jsem odletěl na letiště Tokachi-Obihiro do Hokkaidó. Z půjčovny jsem si vyzvedl zamluvené auto Lexus Electrified Sport a jel skrze menší města, vesničky, přes zalesněné hory, až do odlehlého tajemného místa v lese. Asi za dvě hodiny mi navigace ukazovala, že bych měl být na místě. Jenže…
Na místě, kam jsem přijel, byl postavený zděný plot a neprůhledná hliníková brána a zákaz vjezdu. Chvilku jsem přemýšlel, zda si ze mě někdo nevystřelil, třeba nějaký kolega z práce. Ale asi za třicet vteřin se ta pojezdová brána sama od sebe otevřela a já mohl pokračovat dál. Po cirka kilometr dlouhé silnici jsem přijel k velkému vchodu „hangáru s obřími vraty“. Pomalu se otevřela brána a já do ní zajel autem, bylo tam již několik zaparkovaných nejmodernějších aut současné generace, které v Evropě nenajdete. Vystoupil jsem z auta a šel přímo ke dveřím výtahu, jiné dveře tam již nebyly. Na straně, kde mělo být tlačítko na přivolání výtahu, byla umístěna jen čtečka QR kódu. Načetl jsem svoji pozvánku a přede mnou se otevřel výtah. Dle tlačítek měl přes patnáct pater vedoucích do podzemí.
Kabina výtahu se zavřela a prosvištěla do desátého spodního patra. Vůbec jsem netušil, co tam na mě čeká. Dveře se otevřely a přede mnou stál usměvavý Japonec v bílém doktorském plášti. Jen mi řekl „Dobrý den srdečně Vás vítám. Jmenuji se Zenshiro Takahaši, pojďte dál pane Valentyn Novak“. Zavedl mě do první místnosti, kde jsem se musel převléknout do bílého pláště, bot, k tomu si nasadit i bílé rukavice a na ústa jsem dostal hygienickou roušku.
Prošli jsme kolem několika laboratoří, i když jsem létal po celém světě, nikdy jsem takovouto sci-fi laboratoř a přístroje neviděl a že jsem jich za život viděl. Přivedl mě do další místnosti, kde jsem se měl posadit a vyčkat na příchod majitelky firmy. Posadil jsem se do bílé sedačky a vůbec jsem nechápal, proč mám čekat na majitelku takovéto firmy, když mám jen přijet zkoušet nějakou vylepšenou verzi humanoidní erotické panny. Asi za dvě minuty se otevřely dveře a začaly do místnosti jezdit a chodit různí roboti a robůtci, všech tvarů a velikostí. Jeden mi přinesl nápoj, druhý mi přivezl japonské suši a třetí papírové ubrousky. Další se tam jen potulovali po podlaze.
Pak do místnosti přišla nádherná majitelka. Z dálky jsme se pozdravili, jen mi řekla japonsky, ať nevstávám a udělám si pohodlí. Ladně si to nakráčela ke svému skleněnému stolku, asi 7 metrů od mé sedačky, na které jsem seděl. Musím říct, že takovou nádhernou okatou Japonku jsem dlouho neviděl. Ale asi se o sebe výborně stará, to víte, majitelka se nemusí tolik rozčilovat, tak tolik nestárne. Začala na mě mluvit japonsky, jak se mám, jak jsem spokojený s jejich výrobky a celkově vedla příjemný rozhovor v japonštině. Některým větám jsem moc dobře nerozuměl a musel jsem se jí omluvit, že žiji sice dvacátým rokem v Japonsku, ale i tak bych rád mluvil v angličtině, kterou ovládám jako rodilý mluvčí, protože ji používám s klienty z celého světa. Ona se usmála a začala na mě mluvit plynule v angličtině. „Bravurně mluvíte“, pochválil jsem ji. „Kde jste se tak krásně naučila anglicky“? Ona mi pak nádhernou češtinou odpověděla: „Mluvím i česky, pokud budete chtít vést rozhovor ve vaší rodné řeči. Nedávno jsem koukala na fotografie na vaše město Chomutov, kde jste se narodil“.
To už jsem zbystřil a polil mě studený pot. Přece jsem nikomu ze spolupracovníků neřekl, že pocházím z Chomutova, jen Ichiro o mně věděl pár věcí, ale tuto informaci jsem mu přece nikdy neříkal! No, možná jsem se jednou opil a třeba jsem se před ním zmínil. Najednou jsem začal mít obavy. Ta ženská osoba za stolečkem mně naháněla strach. Najednou se zvedla a přišla ke mně a sedla si těsně vedle mě do sedací soupravy. Dotkla se mě levou rukou a ucítil jsem její teplé ruce a předloktí. Zhluboka dýchala, její poprsí se vzdouvalo do výšky a byla navoněna nádherným dámským parfém. Úplně mě zblbnula.
Pak se stalo něco neočekávaného, otevřely se dveře a do místnosti vstoupila naprosto stejná ženská ve stejném oblečení. Zamířila si to za stolek, sedla si a začala povídat. „Vidím, že jste se již seznámily, já se jmenuji Aimi“.
Já vím že to japonské jméno znamená láska. Ta, co seděla vedle mě, se mně najednou představila „já se jmenuji Manami „to jméno znamená krásná láska“. To už do místnosti přišla třetí, naprosto stejná žena a ta se mi představila jako Yumi „krása“.
Seděl jsem tam s otevřenou pusou a začal jsem mít podezření, že se tu děje něco divného. Ano, mohou se narodit dvojčata, dokonce trojčata, ale přece nejsou všechny majitelkou této HI-tech firmy. Vzápětí vstoupil do místnosti ten Japonec, který na mě čekal u výtahu a asi před půl hodinou mě sem zavedl. Mezitím se ty tři ženy postavily a stály vedle toho Japonce v bílém plášti a bavily se spolu o počasí a o tom, kam půjdou zítra do kina.
Japonec se na mě usmál a řekl „ toto jsou humanoidky páté generace, jak se Vám líbí pane Valentyn Novak“? Humanoidky se zamračeně podívaly na doktora a všechny mu souhlasně odpověděly, já jsem Aimi, já jsem Manami a já se jmenuji Yumi a prosíme Vás, abyste nás nenazývali humanoidkami, jsme lidské bytosti!!! A znovu se mezi sebou začaly bavit o ženských starostech, co budou vařit a na co se budou dívat v televizi.
Já se nezmohl na nic jiného než na to, že jsem ze sebe vykoktal „jak, jak, jak jste to dokázali??!!…“
Doktor v plášti se na mě jen tiše usmál a požádal mě, abych ho následoval. Během hodinové prohlídky několika výrobních místností jsem se dozvěděl, že před léty získali novou technologii na výrobu čipů a materiálu, který se dostane na trh až za desítky let. Zatím na to lidé nejsou vůbec připraveni a musí velice, opravdu velice citlivě a pomalu pouštět do světa nové technologie. Lidé by to všechno najednou nepobrali, tak velký skok pro lidstvo si nemohou dovolit.
Po několika minutách jsme se vrátili zpět do místnosti, kde si stále mezi sebou povídaly ty tři naprosto stejné, úžasné, dlouhonohé humanoidky. A prý si mám jednu z nich vybrat a vyzkoušet, jaké to je, pomilovat se s některou. A pak mu mám říct, jaké to s ní bylo. Přemýšlel jsem, kterou si mám vybrat. Nakonec jsem se rozhodl pro Aimi. Doktor a ty dvě robotické ženy odešly a já zůstal s Aimi v místnosti sám. Sedla si vedle mě a začala se mně ptát, jak si to přeji. Zda chci mít jemný či drsný sex, zda u toho má hrát hudba nebo potichu, zda se budeme milovat při mírném osvětlení, nebo ve tmě, jak dlouho se asi chci milovat, zda se s ní chci líbat nebo bez líbání, zda u toho má nahlas hekat nebo jen jemně vzdychat, zda po ní budu chtít anální sex, zda jej budu chtít vykouřit a nastříkat jí sperma do pusy a spoustu dalších možností. Vlastně jsem si Aimi celou naprogramoval, dle mých představ.
Za pár minut Aimi ztlumila stropní světla a začali jsme se navzájem svlékat, vášnivě líbat a několik minut na to i milovat. Milování proběhlo v naprostém pořádku, Aimi se mnou prožila neskutečný mokrý orgasmus. A já zažil ten nejlepší, vlastně neskutečně perfektní sex v mém životě. Tak jak jsem si Aimi navolil a naprogramoval, tak se po celou dobu chovala. Prostě ve všem dokonalá.
Asi po hodině strávené s Aimi jsem si sedl do křesla a potichu si začal v hlavě přemýšlet a dumat, aby mě Aimi neslyšela „pokud tedy humanoidé a humanoidky budou takto perfektní? budou i nadále skuteční muži vyhledávat skutečné ženy a naopak? nemůže nastat situace, že se na světě přestanou rodit děti?“
Doktor mě při loučení požádal, ať ještě nějaké to desetiletí počkám, než začnou vyrábět tyto humanoidky páté generace a prozatím vyčkám na humanoidku první generace, která mi přijde v nabídce na příští rok. Odcestoval jsem zpět do Tokia, do svého bytu a celé dny jsem přemýšlel, zda není čas, zastavit zabýváním se vývojem umělé inteligence. Protože by to mohlo to dopadnou zcela jinak, než všichni očekáváme.
„Začínám mít strach ze všech těch robotů a robotek, které už máme v domácnosti. Zítra se rozloučím se svojí realistickou polorobotickou humanoidní pannou a odvezu ji na skládku za město. Dám v práci výpověď a vrátím se k rodině do Čech. Utekl mi celý život zkoumáním ničeho a honěním se za přeludem. Chci znovu začít žít normální život. Možná si koupím na Šumavě u hranic Německa starší domek, nechám jej opravit a budu tam na statku chovat ovečky, pěstovat ovoce a zeleninu a žít normálním lidským životem. Ale už bez těch všech nesmyslných věcí a vymožeností napojených na umělou inteligenci. A hlavně se musím omluvit své milované ženě Katce a dceři Natálce, že jsem nezůstal kdysi v Praze a nevěnoval jsem se jim a celé mé milované rodině“.
„Mám strach“.
Ještě se Vás na závěr zeptám, líbí se Vám moje erotické povídky zdarma?
A už jste někdy navštívili XXX BEST PORN WEBCAMS webstránky?
Na shledanou, čtenáři mých erotických příběhů. Rsk
